Křišťálová Lupa - report od Kalimera

Křišťalová lupa. Soutěž, do které jsme se dostali stejně divným způsobem, jako já do Prahy na udílení jejich cen :). Pokud bych měl zhruba nastínit začátek za putováním pro ceny Lupy (ihned podotýkám, že jsme skončili 5. z 5ti, ale proč to není prohra, vysvětlím níže), musím se zmínit o samotné cestě. Nebojte, nebude z toho cimmermanovský popis, čím jsem jel a co vše bylo porouchané :).

Cesta do Prahy byla příjemná projížďka autobusem Student Agency za krásných 110 Kč. Jedinou vadou na kráse bylo, že jsem si tam pořádně kvůli místu nemohl rozbalit notebook :(. Do Ačka jsem samozřejmě dorazil o 30 minut pozdě díky kvalitní zácpě. Podotýkám, že se sraním nemám sebemenší problémy. Na místě mě už čekal Coudy_no1, kterému jsem po zbytek doby z důvodu neporušení jazyka, říkal pouze Coudy (Ahoj koudy nambr wuan či nou wan má přesto své kouzlo :) ). Jen pro zajímavost - s Coudym jsme se viděli osobně poprvé v životě. Internet dělá opravdu zvláštní věci...

Naše cesta směřovala přímo do restaurace Mánes, kde vyhlášení probíhalo. Ono se později ukázalo, že se naše cesta zas tak „přímo“ neubírala, a proto, když jsme dorazili, vyhlášení už téměř skutečně „probíhalo“. Prostředí bylo celkem pěkné, i když trošku stísněné (to víte, lidi od IT jsou strašně tlustí...a ovlivnitelní :) ). S Coudym jsme si připili na to, že jsme vůbec dorazili, šli zaujmout ten nejlepší flek (pravda, zas tak dobrý úplně nebyl, ale kdo pozdě chodí,...) a pozorovali pěknou řádku podnikatelů v oblecích, s věkem kolem třicítky a začali jsme si uvědomovat, že až na pár výjimek tu jaksi nezapadáme. Na fotkách, co se tu povalují okolo, to můžete vidět sami, dokonce můžete vidět i to, jaký šílený nápad ohledně naší vizáže jsem dostal a donutil ho provést i Coudyho. No ale řekněte, nesekne nám to? :D Ne(pozn. všech)

Samotné udílení probíhalo celkem rychle (ono to ve výsledku zabralo celkem dost času). Mezery vyplňovalo příjemné zpestření v podobě slovenské Superstar Kataríny Koščové. Byl to u některých písniček celkem zážitek, hlavně u té poslední. Na pořadí všech projektů se můžete podívat na konci článku. Abych se ale dostal k tomu, proč jsme tam vlastně přijeli – kvůli prison-break.cz (i když se na to teď zpětně dívám, tak raut by mohl být taky důvod). Když byla představována kategorie Zábava a bulvár, užili jsme si své 3 sekundy slávy(opravdu, tak rychlé to bylo). Na tabuli se objevil pidi obrázek našeho webu, moderátor řekl prííízn bréééjk tak americky, že jsem se musel pousmát. Někdo to pak šel vyhlásit a mě se klepaly všechny kosti a svaly v těle. Přestože jsem věděl, že nemůžeme vyhrát, říkal jsem si: „Super, Blesk i Bleskově sice navštěvuje spousta lidí, ale těch pidi ikonek si třeba nevšimli, kdežto u nás je to samej fanda, tak by z toho mohlo něco být. Pak tam kdosi dramaticky vyhlásil vítěze Super.cz a já se uviděl na pátém místě (záměrně neříkám poslední). A pak jsem si to uvědomil. Ty vole, my jsme pátí, jaks vůbec mohl myslet na něco víc? Opravdu. Na takové příčky nemáme. Samotná nominace je pro nás velký úspěch. Takže místo toho, abych vám bědoval, všem, co jste nás tam dostali, opravdu děkuji. Za celou redakci.

Ale zpět k nejdůležitější věci. Raut. Ihned po vyhlášení se otevřeli dveře do malého sálu plného jídla. No, nebudu to prodlužovat. Snažili jsme se, aby nebylo poznat, že jsme z vesnice (nevelkého města, pořád ale většího než Boskovice), ale ten dobrej pohár/zákusek jsem si prostě musel dát 3x. Bylo toho tam opravdu hodně, ale nebudu dělat chutě. Potkali jsme tam také zástupkyni SGA-project.com (jejich web řekli ještě víc americky, hrůza). Pokecali jsme o spoustě věcí a zjistili, že až na pár výjimek to funguje všude stejně. Celá redakce je líná a táhne to jen pár jedinců a čtenáři dokáží být někdy opravdu nevděční. Na rautu se mimo jídla také hodně mluvilo. Mohli jsme vidět spoustu známých lidí z oboru. Například i zakladatele seznamu, pana Iva Lukačoviče, který si odnesl hned několik cen ve více oblastech, pro něj ta nejvýznamnější byla asi Osobnost internetu. Zajímavé je, že i přes bezesporu spousty práce, které odvedl pro český internet, a spousty peněz, které vlastní (patří mezi 50 nejbohatších lidí v ČR), je to na pohled i chováním strašně sympatický a skromný člověk.

Při odchodu jsme navíc dostali láhev bílého suchého vína Chardonay rok 2004 s potiskem křišťálové lupy a pěkný keramický přívěšek na víno. O cestě nazpět se radši zmiňovat nebudu, jen že děkuji Českým Drahám za levnou jízdenku v hodnotě 300Kč a nepřítomnost zásuvek ve vlaku. Jsem myslel, že doba trošku pokročila. Aspoň že ten notebook tam šel pořádně roztáhnout, ale k čemu, když vám za chvíli dojde baterka? :(

Celkově vzato byla tato akce příjemným výletem se spoustou zkušeností, poznání spousty známých i neznámých lidí a dobrého jídla i pití. Uvidíme se příští rok :)